Koncept kontinua v praxi

Petra Janoušková o samohlídání po vzoru indiánů, důvěře ve svou intuici i intuici dítěte a stanovování hranic.

Rozhovor je přístupný ještě:

  1. Janka napsal:

    Škoda že se mi to pořád seká na čase 12.30 a nechce se to dál rozjet…

  2. A.CH. napsal:

    Moc děkuji za dnešní přednášku. Oceňuji ladné vedení rozhovoru, otevřenost a srozumitelnost přednášející. Ze dneška si odnáším pro sebe i já ocenění, že i když jsem nečetla knihy, že koncept kontinua a samohlídání provozuji samospádem a intuicí. Milá Petro, děkuji za vědomí, že je nás víc a mnoho a mnoho. Děkuji vám za inspiraci – zmiňované knihy už mám objednané v knihovně. A hlášku „Když chci vychovat dítě, musím vychovat nejdříve sebe.“ předám na nástěnku našemu tatínkovi 🙂 S pozdravem Alena a František junior

  3. Jana napsal:

    Děkuji za přínosnou přednášku, která mě přirozeně vede k přemýšlení, sebereflexi a plánům, jak mnohdy lépe „na to“.

  4. Simona napsal:

    Děkuji za krásnou přednášku. Tento způsob „výchovy“ praktikuji tak nějak přirozeně už šest let. Zmiňovanou knížku neznám, ale hned si ji půjčím a přečtu. Tuto přednášku by měli mít povinnou všichni rodiče. Knížka by se mohla rozdávat hned v porodnici. Bohužel mi dnešní výchova většiny rodičů připomíná snůšku příkazů a zákazů. Dětem je stále něco diktováno, nemají vůbec možnost přirozeně se rozvíjet.
    Jinak o šestileté dceři všude (mš, zš, u lékaře, u holiče, v kroužcích) říkají, že je moc hodná, šikovná, všichni pějí jen samou chválu. Asi je to tak. A tak musím dodat, že jsem ji nikdy „nevychovávala“. Nevědomě jsem použila „samovýchovu“ a rozhodně v tom hodlám pokračovat.
    Přes Jardu Duška a jeho přístup k životu jsem se dostala ke knížce od Naomi Aldort, kterou jsem si hned zamilovala 🙂 Tak nám všem přeji, ať takto uvědomělých rodičů je čím dál víc. Ve školkách a školách pak budeme potkávat šťastnější a hodnější děti. Simona

  5. Markéta napsal:

    Dobrý den, kontaktní rodičovství jsem uplatňovat nemohla, jelikož jsem pěstounkou-sama skoro čtyřletého chlapečka, který skoro celý první rok prožil v ústavu. Možná pak bylo pro mě lehčí mluvit na něj nešišlavě, takže u neuroložky povel „hačí“ jsem musela přeložit na sedni si. Vlastně jediné slovo, které uměl, bylo teta, učila jsem ho teprve lézt s nožičkami u sebe a těch pastí bylo příliš, jelikož znal jen prostředí, kde vše pro děti bylo dole a vše pro dospělé nahoře. Nějak jsem sama jednala podle Čtyřech dohod a následných knih, což je vlastně podobné vašemu principu. A k tomu jsem hodně vše vysvětlovala a říkala i následky. Teď po třech letech se všichni diví, jak je na mě navázán a nemá poruchu attachmentu a dokonce již asi půl roku spí u mě ve velké posteli. Proto se vrátím k „pastím“, jak je tu uvádíte. Se silnicí problém nebyl a dokonce to učí i jiné děti (a v metru jde vysvětlovat lidem, že nemají stát na čáře nebo za ní). Igelitka – přečetla jsem mu nápis dole „nebezpečí udušení, toto není hračka“ a pak si to ještě nechal přečíst od první návštěvy a stačilo. U kytek mi dalo větší práci vysvětlit ostatním, že jen tak něco utrhnout a sníst bez vysvětlení je pro dítě matoucí. Malému stačilo říci, že se má zeptat než něco začne jíst. A pozor!!! Na něco zde bylo zapomenuto – léky! Nějaké kupujeme v lékárně, nějaké sirupy děláme doma a dětem říkáme, že je sami nesmí jíst a co by se mohlo stát. Pravidelně beru na štítnou žlázu a alergie, tak jsem je měla nahoře na skříni. Jednou jsme byli oba nemocní, brala jsem antibiotika a oba jsme si šli po obědě lehnout. Probudil se dříve, přistrčil si velkou židli a nějak si je všechny prohlédl a jeden největší si vzal – zjistila jsem dle odpadlého maličkého kousku hliníku jinak vše vrátil nazpět. Nejdříve jsem zkusila, aby zvracel, pak jsem volala sanitku a po domluvě s toxikologií stačilo černé uhlí, takže si to jezení prášků doopravdy užil. Pak jsme to probírali a byl si vědom všeho a právě proto to udělal – chtěl totiž jet sanitkou, což jim jen tak neumožníme nikdo max.si sednout a bez sirény. Někdy prostě nedomyslíme, co se v tom malém mozečku spojí. Hodně štěstí všem. Markéta

  6. Michaela napsal:

    Dobrý večer, moc děkuji za hezky strávený čas u dnešní přednášky 🙂

  7. Katka napsal:

    Uuuu tesat do kamene, jak se říká. Děkuji za toto povídání a informace a energii 🙂

  8. Anežka Procházková napsal:

    Dobrý večer.
    Koncept kontinua jsem četla před 6ti lety, když se narodila první dcera. Velmi mne oslovil a dokud jsem s ní byla doma a nemusela do práce, dal se perfektně aplikovat. Zlom u nás začal s nástupem do školky a do práce. Přišlo mi že už jen v rychlosti přikazuji. V současné době jsem opět na mateřské a opět se začínám vracet k podobné komunikaci, i když je to těžší. Moc děkuji za toto krásné video. Vaše příklady ze života byly jsk od nás z domova, moc za ně děkuji. Dodala jste mi vnitřní klid. S pozdravem Anežka Procházková
    (P.S.: Jdu si knihu znovu po letech přečíst 🙂

  9. Eva napsal:

    Moc pěkné, praktické, užitečné,…! Moc díky!

  10. Lena.P. napsal:

    Dekuji za prijemnych 45min prednasky, za zkusenosti s praktikovanim prirozene vychovy, za Vas cas, ktery jste tomu venovaly, rada jsem si vse znovu pripomela a uvedomila si kolik toho vlastne mame ve svych rukach ☺
    Vsem preji laskave a vedome rodicovstvi !
    …Lena ☺

  11. Janka napsal:

    Děkuji! Konečně jsem se dostala až na konec videa.rozhovor mě jen ujistil v tom že to co snažím uvést do praxe sama se svým dnes už 18 měsíčním synem není vůbec špatně…ba naopak ať si tchyně s kterou sdílíme společně dům říká co chce

    Děkuji vám tisíckrát !!!! nejsme v tom sami…jen já a můj Tadeášek… Protože můj drahý muž to taky zrovna dvakrát se mnou nesdílí….zřejmě má v sobě opravdu zakódované „křivdy“ raného dětství..dle slov mě tchýně… Měla chlapečka lio vycepovanyho… Je mi ho líto že si nemohl svoje dětství užít se vším tím krásným…

  12. Martina napsal:

    Budou tato videa někdě později k dispozici, ráda bych je pustila i manželovi…

  13. Kristýna napsal:

    Dnes se mi nechtělo ponocovat, ale nakonec jsem moc ráda, že jsem si přednášku poslechla. Příklady z praxe jsou velmi dobře vybrané a velký přínos pro mě mělo upřesnění, jak účinně nastavovat hranice. Někdy si sama nejsem jistá, zda něco dítěti chci, nebo nechci dovolit, říkám „tohle nedělej“ a zároveň se nevydržím nesmát, protože syn (13 m.) se na mě usmívá a pokračuje v „zakázané“ činnosti, evidentně se dívá, co já na to. Takže pro mě velmi platí, že chci-li nastavovat (nebo nenastavovat) hranice, musím se nejprve vnitřně a doopravdy rozhodnout. Petře Janouškové děkuji, že mi to připomněla. Chceme s partnerem vychovávat dítě (děti) s láskou, možností se dohodnout, vyjádřit beze strachu názor i své pocity, ale i to rodičovské vedení je zjevně pro děti neméně důležité.

  14. Marketa napsal:

    parada. tiez mam 3 deti a tiez to u nas vsetko funguje. teraz. pri prvej dcere mi zial vela veci nedocvaklo. tretia je ukazkovy priklad ako sa to da 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.