Domácí vzdělávání

Veronika Vieweghová

Láska, svoboda, respekt, harmonie, krása, smysl, intuice, sebevzdělávání, posouvání, bolest, vzorce…. To je jen pár slov, které mi symbolizují aspekty rodiny, partnerství, mateřství. A s tím souvisí i jedno z mých témat a to domácí vzdělávání.

Těhotenstvím, porodem, učením dcer i partnerstvím započal můj proces uvolňování a léčení starých vzorců z dětství (syndrom hodné holčičky, pocit nedokonalosti, nedostatku sebevědomí…), které ovlivňovaly jak můj postoj k sobě, tak i k partnerům, kolegům i dětem. Cítila jsem se zaklíněná mezi reálným světem a posláním mé duše. Z počátku jsem si neuvědomovala, jak významně staré vzorce ovlivňují můj život. Projevy vnitřního vzteku, napětí i rozpor mezi tím, co bych chtěla a co jsem musela dělat, byly postupně tak naléhavé, že se začaly projevovat i na fyzické rovině.

Tyto zkušenosti se nyní propisují do mých seminářů a besed o domácím vzdělávání, do individuálních konzultací. Ukazovat rodinám, jak jsem doma vzdělávala dcery, jaké jsou principy, zákonné požadavky a metody, je jen jedna část. Druhá, možná významnější, je o osobnosti člověka, o vnímání sebe sama, o místě ve světě, o poslání, pokoře a o tom, zda láska je čistá, bezpodmínečná.

Velmi často vidím vedle lásky velmi hlasitě se projevovat strach. Máme strach udělat chybu, strach z rodičovství, ze selhání. Strach, zda zvládneme vychovat a vzdělávat své děti, jestli budeme pro ně dostatečnou autoritou. Máme obavy, abychom něco nepokazili a neznemožnili dětem najít si dobrou práci. Bojíme se projevovat emoce, přiznat, že něco nevíme, ukazovat i naše stinné stránky osobnosti. Podvědomě se bojíme svobody, protože s ní jde ruku v ruce zodpovědnost a nutnost sám se rozhodovat. A to se běžně ve školách nepodporuje.

Dnešní děti jsou jiné a postoj k nim musí být zákonitě také jiný. Je mnoho rodičů a učitelů, kteří vychází ze svých zkušeností, ze svých naučených vzorců. Ty ale platily v jiné době.

Když si začneme uvědomovat svá zranění a z nich vyvstávající vzorce chování, můžeme je vědomě přijmout a nechat ze svého života odejít. Místo, které odchodem vzniklo, se tak může naplnit čistou láskou.

Veronika Vieweghová

Jsem ženou, která se snaží vědomě kráčet ke své ženskosti, do své podstaty, cestou vlastních zkušeností a prožitků, partnerství a rodičovství. Mé dcery, můj muž, partneři, rodina, přátelé mi vždy byli a jsou úžasnými učiteli a rádci. A i když jsem se dlouho hledala a neviděla jsem smysl v aktivitách a činnostech, které jsem dělala, zpětně vím, že vše bylo správně a teď mohu skrze své poslání realizovat to, co mě naplňuje a dává smysl.

Tím je podpora rodičů na jejich cestě domácím vzděláváním, předávání mých zkušeností, získaných dovedností a informací z našeho učení doma. A i když je tato oblast pro mě velmi blízká, mojí srdeční záležitostí je podpora žen a párů na jejich cestě k vnitřní svobodě, kráse, podstatě, poslání.