Adéla Tlachačová napsal:

Úžasná slova, nádherná žena, díky, Katko!!

Katka napsal:

Zažila jsem vyvolávaný porod, do kterého mě natlačili doktoři 13 dní po termínu. Když jsem chtěla, aby mi někdo v porodnici udělal ultrazvuk a zjistili, kolik je plodové vody, nikdo na mě neměl čas, ale nutili mě jít na vyvolání, i když podle ozev se miminku dařilo dobře a já se cítila výborně, ale rozhodně ještě ne na porod. Na poslední kontrole mě už doktor domů nechtěl pustit, protože jsem měla 13 dní po termínu a „v sobotu mi nikdo porod vyvolávat nebude“. O půl desáté mi zavedli čtvrt tabletky. Začaly mi mírné bolesti po 5 min, za dvě hodiny (o půl 12) mi dali další tabletku a to už jsem měla bolesti po minutě a půl až do večera. Bez jakéhokoli odpočinku. A protože jsem se neotvírala, dali mi ve 4 hod ještě dva čípky na otevření porodních cest a poslali mě do vany. Horší bolesti, než za tu hodinu ve vaně po těch tabletkách, jsem nezažila a doufám, že už nikdy nezažiju. Bolest mě vždycky vystřelila na všechny 4. Sestra mi říkala, ať si sprchuju celé bříško, že se mi uleví, ale já měla bolesti pořád jen dole jako při menstruaci. Po hodině, kdy už jsem se ptala, jak dlouho to bude trvat a už jsem byla celkem zoufalá, mě vyšetřili a řekli, že po tomto utrpení jsem otevřená jen na 6 cm. Píchli mi vodu, že by se to mohlo urychlit, ale jediné, co se stalo, bylo, že jsem měla potřebu tlačit. Takže jsem si zbylý otvírací čas užila prodýcháváním a snažila jsem se co nejméně tlačit, i když to šlo horko těžko. A když mi povolili tlačit (asi 18:45 hod), poslali mě na křeslo a tam mi kontrakce úplně ustaly. Po třech zatlačeních, kdy už jsem byla bez kontrakcí a malej se pokaždé vrátil dovnitř o to, co jsem vytlačila, poprosila jsem o injekci oxytocinu, doktorka mě nastřihla a sestřička se zeptala, jestli mi může zatlačit na břicho. Od té doby si nic nepamatuju až do chvíle, kdy mi doktorka položila malého na břicho ke stehnu se slovy, že mi musí dát ATB, že se mi malý pokakal do ran. Potom malého odnesli vyšetřit, protože měl už málo plodové vody (proto jsem chtěla ten utz, aby ji někdo zkontroloval) a půl hodiny, kdy mě šili (nejen nástřih, ale malý mě i potrhal uvnitř), měl miminko v náruči manžel. Nakonec mi toho broučka přinesli a přiložili k prsu. Krásně se přisál. A pak se zase rozškytal, což dělal pořád v bříšku. Ze svého porodního plánu jsem porušila vše až na epidural. Chtěla jsem přirozený porod. Měla jsem pravý opak. Tehdy jsem si řekla, že tohle už víckrát zažít nechci. Teď se ale zase lépe znám a posílená touto zkušeností věřím, že to příště zvládneme lépe. Já to zvládnu lépe. 🙂