Libore, napadají mě dvě varianty (z mnoha různých). Obě účinné, ovšem jedna si žádá delší čas, vytrvalost a důslednost a druhá zase možná dost odvahy.

Jedna je, vytrvat v tom, co děláte a jak to děláte. Zkrátka neustoupit. Časem dcera pochopí, že křikem a scénámí v obchodě nic nezmůže. Zároveň bych se ovšem podívala na to, kde jinde dcerce možná ustupujete, že je přesvědčená, že scénou může dosáhnout svého. Případně se zkuste zamyslet nad jinými možnostmi, proč vaše vysvětlování nefunguje. Jaká je přirozenost vaší dcerky? Je spíše spontánní a je jí jedno, když se mění program dne nebo potřebuje vědět věci dlouho dopředu a pokud možno, aby se pak už neměnily, jinak je „problém“? Pokud potřebuje mít věci „nalajnované“ předem, pak by jí možná stačilo vše vysvětlit ještě s větším časovým předstihem.

Druhou variantu možná znáte z Internetu nebo sociálních sítí. Jakmile dcera začne dělat scénu, udělat ji taky v co nejvěrnější podobě. Chápu, že to chce „koule“, ale funguje to bezvadně. Mně se naskytla příležitost asi před rokem a půl u našeho syna (tehdy 9-letého). Lehl si na zem v prodejně obuvi kvůli přezůvkám do školy, které tvrdil, že nechce (pominu veškerou anabázi, kterou jsme absolvovali předtím, kdy TATO prodejna a TYTO přezůvky byly skutečně v danou chvíli poslední možností). Lehla jsem si tedy na zem k němu taky se slovy „Budeme se tady vztekat? Tak jo, já ale tady nebudu stát, když ty ležíš.“ VELMI rychle mu došlo, že se chová nepatřičně a vše jsme pak společně zvládli záhy vykomunikovat. Ano, prodavačka nevěděla, kam se v tu chvíli dívat, manžel byl pobavený a mé milované dítě dostalo slušnou lekci. Nejdůležitější asi na tom je, že se člověk nesmí bát toho, co si řeknou svědci dané situace. A když to vše píšu, napadla mě ještě třetí varianta. Zkuste dát dceři možnost rozhodnout, co se na rodinném nákupu v rámci sepsaného seznamu koupí. Postačí nějaká maličkost. Třeba aby vybrala, jaký druh konkrétní potraviny koupíte – jestli máslo vpravo nebo to vlevo, mrkev balenou nebo svazkovou. Můžete s ní během nákupu i diskutovat, zda byste volili stejně nebo jinak a proč. Ale dejte jí tu „moc“, aby rozhodla a pak danou věc skutečně kupte, aby viděla, že i na jejím názoru záleží. Samozřejmě doporučuji předem si rozmyslet, v čem dcercce tuto svobodnou volbu dáte, aby to nesklouzlo k nakoupení sladkostí či jiných věcí, které nakupovat nechcete.

Přeji hodně trpělivosti a lásky 🙂
Bohdana